čtvrtek 11. prosince 2014

Provensálský betlém - postavičky s příběhem

Pro provensálské jesličky typické tradiční soufigurčí slepce se synem pochází z Pastorale Antoina Maurela. Váže se k němu následující historka. 
Starcův nejstarší syn Chicoulet byl unesen a otec z té ztráty tolik plakal, až oslepl. V doprovodu nejmladšího syna Simouna se vypravil do betléma, aby si u Ježíška vyprosil navrácení nejstaršího syna.
Zobrazuje se jako stařec s šedivými vlasy a vousy opírající se o hůl. Simoun otce podpírá a na znamené své úcty k němu drží svůj klobouk v ruce.

Jejich příběh by však nebyl kompletní bez dvou dalších postav. Le boumian a la boumiane jsou kočovní cikáni. Provensálský termín boumian, katalánsky bohemià, podle provensálské tradice vznikl, když se hrabě z Provence pokusil kočovné cikány usadit ve městečku Sainte-Baume, jehož jméno připomíná okolní jeskyně. 
Cikán je oblečený do pestrého úboru a černého pláště, má bujný plnovous a černé vlasy převázané červeným šátkem. Za pasem nosí velkou dýku. Říká se, že je léčitel a mudrc. Cikánka má vlasy pokryté šálem, v ruce drží tamburínu nebo na koleni chová dítě. Nosí dlouhou tmavou sukni a pestrou halenku. Podle tradice umí číst z dlaně osud.
Vzhledem ke svým tajemným a vzrušujícím schopnostem, ale i podivnému způsobu života, jsou jejich postavy v provensálských jesličkách výjimkou - jako všecho neznámé jsou považováni za postavy temné a záporné, připisují se jim krádeže slepic a únosy dětí. 
Konec příběhu je ovšem šťastný - cikáni přivedli k jesličkám slepému muži ztraceného syna, kterého kdysi unesli. A v betlémě tak proběhnou tři zázraky najednou. Slepý prohlédne, do náruče mu padá jeho ztracený syn a cikán lituje svých činů a slibuje vést čestný život.

Starosta, v provensálštině lou conse, první obecní radní, přišel přivítat Ježíška ve svých nejlepších šatech, se stuhou se vzorem trikolory, cylindrem a deštníkem. Z kapsy mu visí řetízek od zlatých hodinek. V pastorelách se jmenuje Mathieu a buď slavnostně řeční, nebo zanáší Ježíškovo narození do vesnické matriky.

Kněz, většinou růžolící, plešatý a pupkatý, je určitě Ježíškovým narozením rozrušen. Buclatou rukou si otírá pleš a je celý vyvedený z míry ze setkání s nejvyšším šéfem.

Mnich je personalizací Františka z Asissi, který pořídil první jesličky v roce 1223. Tehdy to ovšem byl živý betlém, kde jednotlivé postavy zobrazovali vesničané, i zvířata byla skutečná. Jezuité pak rozšířili zvyk stavět betlémy po celém světě. 
Postava mnicha je ovšem někdy chápána jako památka na kapucína se sochařským talentem z marseilleského konventu, který po vzoru Františka z Asissi vyrobil dřevěný betlém. Napadlo ho potěšit chudé a rozdávat jim malé kopie figurek z chlebové střídky provoněné anýzem. Nápad měl velký úspěch a někteří chudáci si pro figurky chodili i několikrát, přestože byli mnichem poučeni, že s konzumací postaviček je třeba vytrvat až do Božího hodu.

Žádné komentáře:

Okomentovat